Třetina květin, které se prodávají v Evropě, pochází z Keni. A velká část z nich od rozlehlého jezera Naivasha. Jaká je opravdová cena kytice růží?

Mezi africkými zeměmi má Keňa pro pěstování květin ideální podmínky: příznivé teploty a množství srážek, navíc poloha na rovníku zajišťuje dostatek slunečního světla po celý rok. V případě sladkovodního jezera Naivasha jsou také skleníky u kvalitního zdroje vody. Do Evropy je tu blíž než z velkopěstíren v Jižní Americe a nedaleké mezinárodní letiště v Nairobi s relativně kvalitní leteckou dopravou na atraktivitě oblasti jen přidává.

První květinová pole se tu objevila v 70. letech, současné velkofarmy s moderními technologiemi začaly vznikat o dvacetiletí později. “Je to nový byznys,” říká Kamau Mbogo, původním vzděláním mořský biolog, dnes vládní zaměstnanec. Veškerá produkce květin míří za hranice na květinové burzy, do evropských a dalších zemí. “Kdybych své matce dal květinu, přinejmenším by se divila, proč jsem jí radši nepřinesl brambory,” odpovídá Mbogo na otázku, zda z květů v zemi nezůstává opravdu nic. “Co bychom s nimi dělali? Pro nás nemají žádný význam.”

Naivasha jako město duchů

Pěstování kětin v celé Keni zaměstnává půl milionu lidí. První farma se u jezera objevila v roce 1994, teď jich je tu čtyřicet. Většina květin, které se tu vypěstují, jde do Evropy, zejména do Nizozemska; třetina evropských květin pochází právě z Keni. A sedmdesát procent květin, které se z Keni vyvezou, pochází z gigantických skleníků u jezera Naivasha. Oblast poblíž stejnojmenného města je domovem stovek druhů ptáků, některých ohrožených. A právě v souvislosti s dopadem na ekosystém se kontroverze ohledně masového pěstování květin dostala do povědomí veřejnosti i daleko za hranicemi východní Afriky.

Nutno ovšem říct, že farmy patří mezi hlavní zaměstnavatele v oblasti. “Bez nich by to tu bylo jako město duchů,” říká Mbogo. A vypočítává další, jak říká, výhody: “Na rozdíl třeba od pěstování kávy, kdy se lidé najímají nárazově před sklizní, tady mají práci po celý rok. Navíc zaměstnanci dostávají trojnásobek průměrného platu v oblasti. Práce tady na farmách je celkem žádaná, přede dveřmi se nám hromadí zájemci, které nemůžeme přijmout.” Hodnotu minimální mzdy určuje vláda v závislosti na oblasti, věku a typu zaměstnání. Nejnižší mzda ve městech je 7578 šilinků za měsíc, v přepočtu necelé dva tisíce korun, což je suma téměř dvojnásobná ve srovnání se sousedními zeměmi.

Že to ale se všemi pozitivy nebude tak žhavé, upřesňuje později právník z Keňské ligy lidských práv Andrew Odette. “Nejhorší je to před Valentýnem, kdy objem práce stoupne mnohonásobně. Buď budou dělat skoro bez přestání, nebo přijdou o práci. Dožadovat se vlastních práv není za takových okolností možné. Dlouhodobé smlouvy se tu v podstatě nedávají, platy také rozhodně neodpovídají trojnásobku toho minimálního.” Podle údajů Sdružení amerických floristů se loni jen pro účely svátku zamilovaných vypěstovalo téměř dvě stě milionů květin. “Otázka květinových farem je hlavně morální dilema,” dodává Stephen Mucheri z Východoafrické farmářské federace. “Na jedné straně poskytují zaměstnání mnoha lidem, na druhé asi nelze popřít, že ničí ekosystém.”

Dobrovolní ochránci přírody

Právě znečištěné jezero a mizející prostředí pro zvířata leží na srdci zájmovému sdružení, které si říká Lake Naivasha Nature Club. Od roku 1994 sleduje migrace ptáků a dvakrát ročně provádí jejich sčítání. “Migrační vzorce jsou totiž ty nejlepší indikátory stavu životního prostředí,” říká Zachary Mbuthia, který spolek vede.

Čeho si za tu dobu všimli? “Zanikají hnízdiště, s tím, jak se rozvíjejí květinové farmy, ubývají druhy ptáků, ale také nativních rostlin a zvířat,” popisuje Zachary. “Loni uniklo do jezera další znečištění a zasáhlo populaci pelikánů. O pár let dřív, v roce 2002, tu byl zase jiný problém – uhynuly tisíce ryb. Nechávali jsme si dělat chemický rozbor vody. Výsledky jasně ukazovaly na farmy, které ale všechno popřely.” Z nasbíraných dat dobrovolní ekologové sestavují zprávy, které mezinárodní organizace zaměřené na ochranu přírody i keňská vláda považují za jedny z nejspolehlivějších.

O to více zarážející ovšem je, že veškerou práci financují výhradně drobné příspěvky několika desítek členů, údajně bez podpory jakýchkoli dalších organizací. Nejdražší položkou tak zůstává starší počítač, který před časem darovala americká University of Miami. “Máme padesát registrovaných členů, z toho třicet stálých. Vybíráme členské příspěvky, ale nemáme dostatek financí, abychom mohli dál rozvíjet a rozšiřovat svou činnost,” dodává Zachary.

Budoucnost v ekoturistice

Domluvit se s majiteli farem je podle Zacharyho v podstatě nemožné. “Pokaždé, když tam přijdeme, zavírají dveře a myslí si, že jim jdeme dělat problémy. Vůbec se s nimi nedá mluvit. My ale nechceme, aby to tu celé zavřeli a odešli, to by taky nebylo dobré. Chceme jen, abychom spolu dokázali mluvit. Ale nic je nenutí, tak proč by to dělali,” říká trpce. Jinou možnost a částečné východisko ze současné situace vidí v turistickém ruchu, zejména tom ekologickém. Pozorování ptáků u jezera, klasická safari a podobně. “Všichni členové klubu jsou certifikovanými průvodci,” říká. “Jen si zatím nemůžeme dovolit nechat si vyrobit webové stránky, aby se o nás taky vědělo.” (Situace v tomto ohledu se nedávno změnila k lepšímu, pozn. red.)

Je čas vyrazit znovu na cestu, nasedáme do auta. Sjíždíme od jezera zpátky do města a míjíme rozestavěnou budovu, které vévodí obrovská brána. Megalomanský projekt se sem příliš nehodí. Nevadí vám, že tu vzniká takové monstrum, ptám se člověka, který se s námi kousek veze a také pracuje u květin. “Jestli to bude hotel,” odpovídá, “pak je to v pořádku. Turistika, nebo spíš ekoturistika, je přesně to, co tahle oblast potřebuje. A také jediná možnost, jak místní přírodu zachovat.”

Článek vyšel v časopise Týden a online na tyden.cz.